OMO Carp Team

Články

,,Ropáci"

Pro zobrazení článku klikněte na zobrazit celé.

Pardubice- před Farou

31.března(sobota)

2007- ráno 4.45 až 9:30("paramák")


Ropáci

Trochu života do toho umírání... Na kaprech toho života bude určitě dost, rozhodli jsme se. Po třech dnech těšení jsme vyrazili na paramský rybník(tak zvaný "paramák"), kde žijí modré žížaly, naftní kapři, benzínoví karasi a Jakub Stránskej tu tankuje benzín do fichtlu. Každý zvlášť jsme si to tam fofrovali na kole já Ondřej z Pardubic a Marek Adamců z Čivic(vesnička poblíž Popkovic)- (něco jako Bohnice). Marka cestou málem sejmul gripen co startoval na letišti, protože Marek neměl světla a myslil si, že jede po silnici a že to byl blázen jedoucí aspoň 180. Já jsem zatím čekal před tím mostem rosickým už asi půl hodiny. Nakonec jsem se dočkal: Čau Marku, kdes byl!?... ale nic trocu jsem zabloudil v lese. Jeli jsme po mostě před železničním mostem doleva, polní cestičkou až k elektrickému vedení tam zabočit opět doleva, zahodit kolo do trávy, pět kroků zpět, jedenáct kroků vpřed a už byste měli po kolena naftu tak takhle by to nešlo!!! Marek se začal hrabat v tašce- vytáhl pruty, navijáky, vidličky, pípáky, háčky, čárky, prostě všechno co ke kaprařině patří. Bohužel si, ale zapomněl jehlu u babičky takže jsme boilies napichovali na kancelářskou sponku. Boilies měl jen OLIHEŇ a KAVIÁR(na co jiného taky na jaře chytat :-) jak jsme se později dočetli v knížce Jak se dělá boilies co jsem si vzal sebou). Marek to tam hodil teda asi po čtvrt hodině co jsme ztratili zarážky, jehlu(k.sponku) a ještě jednou zarážky. Když už byly oba dva pruty ve vodě a na tatry bylo nalíčeno(na kapry), mluvili jsme o kaprech jako o různých motorových vozidlech-ze srandy, začali jsme se oba třást zimou, bylo to neskutečné. Strkali jsme nohy všude kde se dalo do batohů, do rukávů od bundy, zkrátka všude... Marek to nakonec vyřešil tak, že se celý zabalil do igelitového pytlíku jako bezdomovec a usnul. Mezi tím co jsem se tam stále třásl zimou jsme nedostali ani jeden záběr. Začalo se rozednívat a stáhli jsme pruty. Čuchnu k boilies a dělá se mi blbě. Marek se z toho taky málem poblil. Smrdí po naftě. Tomu se říká nadělení! (Po dalším náhoze jsme najednou vázli- AHA Ropovod, říkal jsem si... ne byl to jen další z mnoha kanistrů, které se nám podařilo úspěšně zdolat). Šli jsme se ještě podívat k Labi jestli tam něco žije, ale po rybách tam nebyla ani zmínka, ani na menším potůčku jménem Bylanka jsme úspěšně nic neupytlačili- á jéj to bych tady vlastně neměl říkat!!! Promiňte pane porybný my si jenom hrajem na rybáře víte- a opravdo to tak vypadalo... Když jsme obešli pár míst, říček a potůčku s pytlačkou, nasbírali jsme pár modrých žížal- modraček- modrých -||- a vrátili jsme se ke svým nahozeným prutům už se nám nechtělo ani na krok a navíc začínali jsme již mít hlad a tak jsme balili, balili a balili až jsme dobalili, rozloučili se a vyjeli zase domů... Už nikdy na tenhle rybník nepojedem! Nikdy- komu stojí za to čuchat ropy, chytat na modrý žížaly, pozorovat na hladině velké cejnobělice, ale přesto na dva pruty, poctivě nahozené v období pravém nedostat ani záběr.

Závěr

Bylo mi líto těch ryb, neškodně vyhlížejících na nás z vody, což neměly chuť k jídlu, válcovaly ropné skvrny. Chudáci, stydět se za ty ropáky co vypouštějí ropu z Parama.


Petrův zdar a hodně štestí na rybách přeje OMO Carp team

Autor: Spilkler

Žádné komentáře
 
Petrův Zdar