OMO Carp Team

Články

království loučné

Pro zobrazení článku klikněte na zobrazit celé.

Ve znamení teček aneb království Loučné

Na den zahájení dravců jsme vyrazili s bratrancem Danem a s našim dědou na ryby na Loučnou. Máme svoje místa, tentokrát jsme vyrazili na jedno z nejlepších a to ve vesnici Uhersko. Od silnice je řeka vzdálena tak 100 metrů, a kolem je ještě pole. Děda dělal chytrýho a usoudil, že ráno bude rosa a než se dostaneme k vodě, tak budeme mokrý. Proto jsme tam vyrazili chvilku po poledni. Rosa již nebyla a nám nic nebránilo vyrazit na ně. Přišli jsme na místo, vůbec se za ten rok nezměnilo. Já s Danem jsme šli nejprve zkusit pstruhy na třpytku. Děda si nahodil 2 pruty na těžko na kapra. Netrvalo to dlouho a bratranec už něco měl na prutě. Bohužel jsme to něco neviděli, protože to Danovi zajelo na druhou stranu k větvím a tam mu ryba spadla. Odhadujeme, že to byl nejspíš pstruh nebo štika. Štiky jsou zde hodně rozšířené, ale nedorůstají se moc velkých délek. Asi půl hodiny jsme ještě vlačeli, ale už nic.

Tak jsem si šel taky nahodit na kapra, protože děda říkal že jich tam viděl pár na hladině. Dan šel ještě proti proudu vláčet. Asi za hodinku se vrátil s malým pstruhem, který měl necelých 30cm. Dali jsme mu svobodu. Kapři o sobě nedali za celou dobu vůbec vědět a tak jsme se vystřídali s bratrancem a já šel třpytkovat. Šel jsem asi 50 metrů od místa kde jsme chytali kapry. Nahodil jsem a u spadlého stromu se mě ohla špička prutu. Nejspíš do toho něco drblo. Druhý nához letí přímo do stromu. Křup a Mepska je v p...... Už s tím chci skončit, ale pořád ve mě je touha chytit nějakého pěkného pstruha. Návažu další třpytku a nahazuji přímo vedle stromu. V duchu si říkám: Konečně nějaké štestí dneska. Navinu tak metr vlasce a najednou se mi ohne špička prutu na doras. Začínám nadávat, že je to vázka. Ale přitahuji ji poměrně lehce. Z ničeho nic vázka začala bojovat a skákat nad hladinou. Začíná mě docházet, že to vázka není, ale je to pstruh potoční a hodně slušný kus. Cca za 2 minuty je na břehu. Jdu ho ukázat dědovi a Danovi s tím, že se na něho podívají a pustíme ho. Dan ho obdivuje, ale děda si ho moc nevšímá a něco hledá v tašce. Je mi to nějak podezřelý. Vždycky má radost z každé čudly a teďka nic. Sotva pstruha odháčkuji a otočím se na Dana a říkám mu, ať připraví metr, že si ho jentak pro zajímavost změříme. Podívám se na místo pstruha, kde ještě před 5 sekundama ležel. Teďka tam ale není. Najednou vidím dědu, jak pstruha zapích nožem a láduje ho do igelitky. Nechápavě se na něho dívám, ale nevěděl jsem, co říct. Dan taky nechápe co se děje. Pak jsme jeli domů. Doma jsem ho změřil a měl 49cm. A říkal jsem si, že s dědou už nikdy nepujdu na ryby, protože to je masař prvního stupně! Vydržel jsem to asi 14 dní a pak jsme zase vyrazili na Labe. Od té doby se na rybách s dědou modlim, abych nic nechytil.

Žádné komentáře
 
Petrův Zdar